První zmínky o Spáleném Poříčí, tehdy jen Poříčí, pocházejí z roku 1239, kdy jej Budislav syn Jaroslava z
Rožmitálu prodal kladrubskému klášteru. Zásluhou bohatého rodu Švamberků, který v době Karla IV., Poříčskou
ves nechal povýšit na městečko, zde pravděpodobně také zakládá pozdně gotickou tvrz. V této době panství
vzkvétalo a již v roce 1379 k němu patřily přilehlé Hořehledy, Nová Ves a další dvory. První zmínka o zdejší
tvrzi však pochází až z roku 1413, kde je z důvodu změny majitele zaznamenána v kupní smlouvě. Takřka každý
z následujících majitelů poříčské panství dále rozšiřoval a tak kolem roku 1587 k němu patřilo i dalších 14
vsí. Na konci 16. století postavil Jan Hořčic z Prostého při gotické tvrzi pivovar s ovčínem a vše daroval
své dceři Saloméně Kocové z Dobrše a jejímu choti Adamovi Vratislavovi z Mitrovic. Ten významně zasáhl do
vzhledu tvrze přestavbou na trojkřídlý renesanční zámek. Jeho stavitelskou činnosti dodnes dokládá kamenná
deska s erby obou rodů umístěna nad zámeckou branou.
V roce 1620 v období třicetileté války bylo městečko Poříčí vypáleno. Tím se do obecného povědomí dostává
přívlastek „Spálené“, které město později přidává do svého názvu. V průběhu války bylo vypáleno opakovaně
ještě několikrát, jako zázrakem však zámek požárům vždy odolal. Když se situace zklidnila, zámek vystřídal
několik majitelů, přičemž každý rozšířil panství o nové obce (Lipnice, Mešno, Borovno, Míšov, Planiny, Nové
Mitrovice, Chynín, Mítov, Těnovice a Železný Újezd,…). Roku 1749 získává celé Spálenopoříčské panství
Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která zde
dokonce hned sedm let
poté
uschovala svůj vzácný
Svatovítský
poklad.
Na přelomu 18. a 19.
století probíhají na zámku stavební úpravy, při kterých bylo přistaveno východní křídlo, tím nově vznikl
uzavřený dvůr. V průběhu 19. století je v novogotickém stylu upravena věž nad hlavním vstupem, která
propůjčuje zámku jeho charakteristický romantický ráz. Kapitula vlastnila zámek až do roku 1948, kdy byl v
důsledku místní politické situace znárodněn.
V roce 1958 byl zámek zapsán na seznam chráněných památek.
Krátce poté zde bylo zřízeno ředitelství Státních lesů, které zde sídlilo až do roku 1980. Jako poslední
instituce užívala objekt zámku Církevní střední odborná škola s internátem. V roce 1992 byl zámek s
několika
dalšími objekty ve městě (kostel sv. Mikuláše, židovský hřbitov,…) prohlášen za městkou památkovou zónu.
V současné době spravuje zámek opět Metropolitní kapitula, které byl objekt v roce 1996 navrácen.
Zámek je dnes využíván zejména pro školy v přírodě, turistické ubytování a
pořádání
různých konferencí.
Dnešní podoba zámku je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce probíhající kontinuálně již od roku 1990. Renovací
prošla typická sgrafitová psaníčka na západní fasádě a vnitřním nádvoří. Při opravě východní části fasády
byly v jednom z opěrných pilířů nalezeny kvádry z hrubozrnného pískovce, které byly s největší
pravděpodobností osazeny ještě jako součást původní pozdně gotické tvrze. Tento zajímavý nález, ale i
spoustu dalšího můžete nyní shlédnout v expozici
Národopisného muzea
Spálenopoříčska,
nacházejícího se
v přízemí zámku. Rekonstrukcí prošla také velká část interiéru, za zmínku rozhodně stojí například původní
renesanční kazetový strop, osazený v hlavní sále. Sál je dnes využíván ke koncertním účelům, ale také
například pro svatební obřady. Zámecká zahrada se má také čím pyšnit, kromě různých vzácných dřevin určitě
nepřehlédnete vzácný jasan ztepilý, který byl dokonce v roce 2009 vyhlášen památným stromem. V zadní části
zahrady se pak dále jako klenot zasazený v krajině vyjímá dřevěný orientální altánek a barokní kašna s
původním barokním chrličem v podobě delfína.